Alena Zárybnická
(*1969)

• žije ve Špindlerově Mlýně
• vystudovala meteorologii na Katedře fyziky atmosféry Matematicko-fyzikální fakulty UK
• od roku 1997 pracuje v redakci počasí České televize
• svůj pořad Zálety má od roku 2015 v Českém rozhlase
• pro sportovní kanál České televize točila například seriál Na skialpech přes hory či s Legendou přes hory
• je autorkou knih Skoro jasno, Když se blýská na časy, Alpami na kole I. a II.

Dvacet let jsem létala na větroních a tam bylo počasí základem. Proto jsem meteorologii vystudovala. Dnes chodím na skialpech, jezdím po kopcích na horském kole a kochám se. A laviny? To je fenomén. Dvacet let přednáším meteorologii pro horskou službu a vidím, jak úzká je vazba mezi počasím a lavinami. A jak snadné je překročit hranici…

Jak řekl Voltaire: "Žádná sněhová vločka v lavině se nikdy necítí být zodpovědná", ovšem zodpovědný přístup k rizikům je základ. Proto jsem se ponořila do příběhů veskrze detektivních a mluvila s lidmi, kteří si lavinovým peklem prošli. Ať už byla naše setkání radostná či bolestná, vždycky otevřená, poučná, inspirující pro každý krok – nejen po zasněžených pláních, ale i v běžném životě.

Pavel Cingr
(*1964)

• žije ve Vrchlabí
• pracuje ve Špindlerově Mlýně jako náčelník Horské služby Krkonoše
• člen HS ČR je od roku 1989, zaměstnanec od roku 1997
• vedoucí Lavinové komise HS ČR byl v letech 2001 - 2022
• jako záchranář byl u mnoha lavinových nehod, některé z nich jsou popsány v knihách Laviny v Česku
• organizoval a vedl několik zahraničních expedicí (Himálaj, Pamír, Kordillery, Karakoram)

Závodil jsem ve skialpinismu, lezl, pracoval u Horské. Na skialpech jsem chodil po Krkonoších, Alpách a jezdil na expedice do velehor. Všechny tyto činnosti mají jedno společné: laviny! Velkou lavinu jsem utrhl jednou v životě, v době, kdy jsem o lavinách věděl asi jen to, že jsou a padají. Čelo nánosu deskové laviny bylo vysoké šest metrů a pokud by mě strhla, nevznikla by tato kniha. Stačil jsem odjet do strany. Štěstí, osud, anděl strážný?

Vím, že i při vynikajících znalostech lavinové problematiky může kdokoli udělat drobnou chybičku, která může mít tragické důsledky. Čím víc o lavinách vím, tím jsem opatrnější a snažím se eliminovat riziko na minimum!

Robert Dlouhý
(*1973)

• žije ve Špindlerově Mlýně
• pracuje ve Špindlerově Mlýně jako záchranář Horské služby ČR a hlavní lavinový preventista HS ČR
• člen HS ČR od roku 2003, zaměstnanec od roku 2015
• lavinový preventista od roku 2015 (srdcař)
• od roku 2017 zastupuje HS ČR v EAWS (European Avalanche Warning Services)
• od roku 2017 zastupuje lavinovou prevenci HS ČR v mezinárodním sdružení organizací zabývajících se záchranou v horách ICAR
• vedoucí Lavinové komise HS ČR od roku 2022
• jako záchranář byl u mnoha lavinových nehod, 9 z nich je popsáno v knihách Laviny v Česku

Sám jsem si utrhnul, tuším, čtyři laviny. Vždycky jsem byl zasypaný jen částečně. Ačkoli vidina krásných oblouků v prašanu byla silná, vždycky jsem se snažil dopředu vyhodnotit situaci a ujasnit si, kam až si můžu dovolit jít, co můžu riskovat. Přemýšlel jsem, jak velká lavina může být – s ohledem na sněhový profil a tvar terénu.

Celoživotně vyvracím mýty typu: "Střední lavinu odpružíš v kolenou", "Kam si plivneš, tam máš pak hrabat."

Laviny jsou živel! Proto jsem si je vybral. Pořád je a bude co zkoumat!

Valerián Spusta
(*1980)

• od narození žil ve Špindlerově Mlýně, nyní v Roztokách u Jilemnice
• pracuje jako profesionální fotograf
• dobrovolný člen HS ve Špindlerově Mlýně od roku 2008
• jeho otec Valerián byl lavinovým preventistou HS v letech 1961 až 1992
• jako záchranář byl u dvou lavinových nehod, obě dvě jsou popsány v knihách Laviny v Česku a můžete tak vidět jeho fotografie přímo z místa nehody

Táta pracoval u HS a bral mě s sebou do hor už od útlého dětství. Býval jsem s ním často ve službě na Luční a Labské boudě. Pokud měl akci nebo měření sněhu, pomáhal jsem spolu se svou sestrou v pekárně na Luční boudě péct velké rohlíky. Jednou v noci, když mi byly asi čtyři roky, vzal mě skútrem za úplňku na Studniční horu – na hranu Úpské jámy, těsně nad lavinové převěje. Pamatuju si, jak jsem tam stál a žasl nad tím, co jsem do té doby nikdy neviděl. V ten moment se mi Krkonoše vryly do duše. Pokračuji v tom, co můj táta kdysi začal
- v monitoringu krkonošských lavin. Miluju jakýkoli pohyb v horách, nejvíc skialpinismus. Relaxuji tím, že fotografuji.

Když se dívám na své fotografie, cítím hrdost a pokoru zároveň. Vzpomínám na svého tátu, naučil mě vidět krásu světa skrze objektiv fotoaparátu. Čím víc o lavinách vím, tím větší respekt k nim mám.